Německý protějšek známého českého hochštaplera Harryho Jelinka. Tak by se dal charakterizovat Němec Wilhelm Voigt. K jeho nejznámějšímu kousku ale nepatřil prodej hradu, nýbrž konfiskace městské kasy za pomoci skutečných vojáků a četnictva.
Událost se stala roku 1906 v Berlíně. Skupina vojáků se vracela zpět do kasáren, když je nečekaně zastavil jim neznámý důstojník a přikázal jej následovat do dnešní berlínské čtvrti Köpenick (česky Kopník). Tehdy se ještě jednalo o samostatné město.
Vojákům vysvětlit, že na tomto místě proběhne zatčení místního zkorumpovaného starosty. Podezření mezi vojáky žádné nevzniklo, rozkaz jim vydal člověk oblečený v kapitánské uniformě a v německé armádě minimálně tehdy panovala absolutní poslušnost vůči rozkazům nadřízených, i když jej viděli poprvé v životě a rozkaz byl vydán poněkud netradičně na ulici. Nikdo z vojáků tak netušil, že před nimi stojí prachsprostý podvodník.
„Plán jsem vymyslel ještě ve vězení a hned po propuštění jsem se začal shánět po uniformě,“ vzpomínal později Voigt.
Falešný kapitán vojákům ještě vysvětlil, že se na místo zatčení přepraví vlakem, a sám všem koupil jízdenku. Při čekání je navíc neváhal pozvat na jedno točené a dokonce jim zaplatil i malé občerstvení.
V Köpenicku si počínal jako opravdový velitel. Vyžádal si součinnost místního četnictva při uzavření okolí radniční budovy a sám vyšel po schodech nahoru do kanceláře, kde oficiálně „zatkl“ starostu i jeho podřízené.
Hlavním cílem Voigtova plánu byla konfiskace peněz z městské kasy, které zabavil pod záminkou, že jde o hlavní důkaz. Neváhal dokonce vystavit oficiální zápis o konfiskaci sumy ve výši asi 4 tisíc tehdejších marek.
Tím byl plán v podstatě završen a zbývalo již jen vyklidit místo činu. Vojákům a četníkům vydal rozkaz pokračovat ve stráži okolo radnice a sám se vydal pěšky na nádraží, odkud v klidu odjel vlakem neznámo kam.
Voigt byl již v té době zkušeným podvodníkem a dobrodruhem. Jeho kousek s konfiskací městské kasy se ale stal v tehdejším Německu legendou. Svůj odraz našel dokonce v kultuře a na divadelních prknech.
Dokonalý zločin ale neexistuje a v tomto případě si na potíže zadělal sám autor plánu. Neuměl totiž držet jazyk za zuby. Během nudných dnů ve vězení se svým plánem nezapomněl pochlubit spoluvězňům. Podvod měl velký ohlas a zmínky o něm se dostaly i za mříže, kde přesně věděli, kdo je tím tajemným kapitánem.
„Udal mě spoluvězeň,“ stěžoval si Voigt hořce.
Nově nabytého bohatství si užíval přesně 10 dnů, než byl dopaden a znovu skončil za zdmi káznice. Za svůj počin obdržel další 4 roky odnětí svobody, které si nakonec ale neodseděl.
Tehdejší německý císař Vilém II. byl prý tímto kouskem velice pobaven. Faktem je, že Voigtovi udělil císařskou milost.
Příběh o zatčení starosty Köpenicku se stal v Německu nesmírně populárním. Nejslavnějším ztvárněním je asi divadelní hra Carla Zuckmayera Hejtman z Kopníku z roku 1931.
