Kapsáři nejsou amatéři. Hbitou rukou zajedou do vašich tašek, batohů a spolehlivě odcizí vaše peněženky nehledě na všechny zipy a přesky, kterými zavazadlo úzkostně uzavřete. Mám s tím bohaté zkušenosti ze zájezdů. Klidně bych si tyto zážitky odpustil. Pokud vám zmizí „jen“ karty a peníze, tak je to ještě celkem dobré. Horší to je, když vám ukradnou doklady.
Chystali jsme se zrovna z hotelu do centra s cílem zabít poslední hodiny před naloděním na trajekt. Skupinka přičinlivých balkánských kapsářů na naši skupinku dotírala už poslední tři dny. Zatím marně, zůstalo jen u pár otevřených kabelek ale beze ztrát.
Peněženky a cennosti jsme totiž chytře nechali na hotelu a platili pouze mobilem.
Problém je, že dnes máme sbaleno a kufry schované v kamrlíku na recepci, kde se nikomu nechce cennosti ani doklady nechávat, aby mu je náhodou na hotelu někdo neodcizil.
Všechno cenné a životně důležité si neseme do města a případný okradený nešťastník se dostane do nezáviděníhodné situace. Bude nucen zůstat na suché zemi zatímco zbytek zájezdu v klidu odestuje dál a on se bude muset nějak protlouct zpět do ČR.
„Hlavně se nenechte okrást na poslednín chvíli, odpoledne odplouváme a na loď potřebujete občanku nebo pas.“ Říkám před vstupem do metra.
Jedeme asi deset minut a cestou kecáme o všem možném. Za pár minut už musíme vystupovat. Jedeme eskalátorem a pak jdeme do normálních schodů vedoucích na ulici.
„Mně ukradli všechny doklady.“ hlásí jeden z nás.
Zprvu mi to připadá jako vynikající fór. Jenže není. Ten gentleman, který tak nešikovně stál ve dveřích soupravy byl totiž zloděj. Když jsem šel kolem něj, zdálo se mi, že stojí dost hloupě. Evidentně to byl jeho modus operandi protože když jsme se kolem něj museli prosmýknout, tak si jednoho z nás vybral a kompletně obral.
Nezbývá než konstatovat, že máme problém. Doklady jsou fuč… Jako každý slušný člověk totiž měl okradený peneženku s občankou. Cestovní pas má dotyčný sice také ale ten leží doma v Česku, bezpečně ve skříni. (ofocená kopie je v podstatě k ničemu)
Co dělat, když vám ukradnou doklady v zahraničí
Neztrácejte klid. To se snadno řekne. Řešení situace je zdánlivě jednoduché, ale jen zdánlivě. Záleží kolik máte času, kde se vám to stalo a co máte v plánu dál.
Ambasáda nebo konzulát vám určitě vydá náhradní doklad. V téhle reálné situaci to bylo trochu napínavé, ale hrálo nám do karet, že nás okradli v pracovní den ráno, relativně blízko ambasády a náhradní doklady jsme potřebovali až odpoledne.
Do odjezdu lodi zbývalo něco kolem šesti hodin. Je ráno a pracovní den. Nabází se jediná možnost, zkusit na ambasádě stihnout získat náhradu.
Problém je, že ani s náhradním dokladem není zdaleka jisté, zda ho na loď pustí. Jedeme totiž do další země a nejde o cestu směřující k návratu, k čemuž by ten náhradní doklad měl primárně sloužit.
O drama máme postaráno. Okradený samozřejmě nebyl s námi sám a měl se s sebou manželku, která teoreticky měla všechny doklady k další cestě v pořádku. Zda jeden z noich bude pokračovat a druhý se případně vrátí je pro chudáka další dilema. To si ovšem budou muset dohodnout sami.
Pro jistotu jsme mu našli večerní let do Prahy a on sám si na mobilu našel i levnější alternativu v podobě autobusu.
Mobil se mimichodem opravdu hodil. V aplikaci banky mohl rovnou zablokovat všechny karty a hlavně si nechat okamžitě udělat novou virtuální kartu do telefonu.
Peníze totiž potřebujete pořád, i na ten náhradní doklad.
Bohužel na ambasádu nemůžete přijít s prázdnou jak po stránce peněz, tak po stránce potřebných dokumentů. Pro jistotu tam volám abych si ověřil, že opravdu musíme jít nejdříve na policii.
„Zajděte si na policii sepsat protokol a nezapomenre si sehnat průkazovou fotku.“ Říká hlas v telefonu.
„Nám jede ve tři loď“, opáčím.
„Uvidíme, zkuste to co nejrychleji.“ Odpověď ambasády byla zcela věcná, stran naší další cesty ovšem příliš optimističtí nebyli…
Jak vyřešit krádež dokladů v zahraničí? Potřebujete
- Sepsat protokol na policii (zpravidla to stojí jen čas)
- Sehnat nebo mít průkazové foto (to už stojí nějaké peníze)
- Dorazit na ambasádu nebo konzulát pro náhradní doklad – slouží primárně pro návrat do ČR (platili jsme asi osm set korun)
Kupodivu se ukázalo, že zařídit policejní protokol nebude taková anabáze jak jsem čekal. Na zazvonění nás pouští do útrob oddělení a po vysvětlení situace sami anglicky vyplníme do počítače základní věci: kde se stalo, co se stalo atd.. I s vyplněním nacionálií nám to trvalo asi patnáct minut. Na kapsáře jsou zvyklí, jako všude, Nepočítejte ale, že by je někde chytli a vaše věci našli.
S orazítkovaným protokolem ještě vlezeme do obchůdku jakéhosi Ahmeda, který nám v přepočtu za pár stovek udělá kýžené foto na památku průkaz. Samotný cestovatel zcela bez peněz by asi mohl mítz slušný problém.
Hurá na ambasádu
Je skvělé když má město nějakou pěknou diplomatickou čtvrť. Méně hezké je, když se tam trmácíte čistého času hodinu. Pak si ale uvědomuji, že se nám to mohlo stát mimo hlavní město a jeli bychom sem třeba několik hodin…
Na konzulárním oddělení nás vítá klasický státní znak, dveře na zvonek a sympaticky vyhlížející úřední okénko. Skoro jako doma.
I pře určitou úřední strohost nám ale naše diplomacie pomohla a náhradní cestovní doklad vydala promptně a jen s varováním, že držitel opravdu má tento doklad pro návrat do ČR. Diskuze se nepřipouští.
Manželka nešťastníka zaplatila kartou asi osm stovek za úřední poplatek, šiml zařehtal a my mohli zpět. Zabralo to čistého času i s pobíháním asi tři hodiny. Dali jsme si oběd a pak na hotelu převzali kufry z nichž se samozřejmě nic neztratilo.
Nervydrásající cesta metrem
Situace byla klidnější. Nebezpečí ale nebylo zažehnáno, čekala nás další cesta metrem. Hádáte správně, teď kdyby někomu opět ukradli doklady tak už je defintivně tam, odkud jsme se během dopoledne pracně dostávali. Stihnout vyřídit další doklad nebylo do odjezdu trajektu vůbec reálné.
V soupravě zaujímáme místa s ostražitostí, která hraničí s paranoidním chováním. Museli jsme navíc přestupovat. Jdu jako první.
Mám jen lehký batůžet, což je výhoda neboť nemusím moc hlídat svoje věci. Dost na tom, že za mnou se táhne štrůdl lidí s kufry a naditými peněženkami,
Z eskalátoru vidím dole postávat takového skrčka. Poznávací znamení: lehké opálení, kšiltovka a hlavně bunda přes ruku. Ta byla podezřelá nejvíc protože venku se teplota pohybovala kolem třicítky.
Projdu kolem něj a otáčím se zpátky na skupinu, které postupně sjiždí dolů. Muž v kšiltovce bez obav zcela systematicky skenuje každého kdo projde okolo. Očima míří zcela nepochybně na tašky, kabelky a batůžky.
„Dámy a pánové, támhleten pán je zloděj.“ Oznamuji skupině, když se shromáždíme uprostřed velice rozlehlého ostrovního nástupiště metra. Místa je tu dost a tak nemá příležitost se na nás nenápadně nalepit. To by určitě chtěl zkusit až když se začneme mačkat do dveří soupravy.
Necháme jednu soupravu ujet. V tu chvíli už asi tuší, že my asi tušíme a rozhoduje se věnovat perspektivnějším cílům. Zastaví souprava v opačném směru a nastupují do ní lidi. Borec se přitočil a hmátnul po kapse jednoho staršího pána, který akorát jednu nohu postavil do vagonu.
Jeden z naší skupiny se rozhodne pomstít. Přiskočil a, na svých asi sedmdesát let dost hbitě, zloděje flákne přes ruku.
Nato přijelo naše metro a mizíme. V terminálu jsem všem vyzvedl lístky na loď a šli jsme na nástupní bránu. Pán s náhradním pasem předemnou, jeho manželka za mnou.
Původně jsem si říkal, že bude lepší dělat jakoby nic. Ten falešně vypadající průkaz, který vypadá jak legitimace z knihovny předělaná na cestovní pas, mě ale nenechala v klidu.
Slečny na gatu se ptám: „Nebude problém s tím, že máme náhradní pas?“
„Já nevím, jsem tu první den.“ Řekla úřednice. „A k čemu to je?“
„Okradli ho a tohle mu dali na ambasádě jako náhradu.“ vysvětluji.
„Ježíš to je hrozné, tak šťastnou cestu… Další prosím“.
Zcela nejlepší prevencí je nenechat si doklady ukrást. V civilizovaných zemích a hlavně v rámci EU, VB, Švýcarska nebo Norska můžete nechat doklady většinou na hotelu – pokud samozřejmě necestujete někam dál nebo nejdete například vyzvednou lístky či si půjčit třeba auto. Při běžné prohlídce měst zpravidla doklady v těchto zemích nepotřebujete.
Nebo můžete mít s sebou občanku a pas, přičemž jedno necháte v bezpečí hotelu a druhé nosíte u sebe.
Když už musíte mít doklady sebou, tak je mějte někde v kapse na těle ale ne vzadu. To samé platí pro peněženky.
Zadní kapsy nebo třeba kapsy na zip v batozích a taškách neberte jako bezpečné. Kapsáři jsou neuvěřitelně šikovní a mám podezření, že jejich řemeslo se předává z generace na generaci. Dostat se do batohu a do tašky a rozepnou kapsu na zip není zas takový problém. V tlačenicích v metru nebo jinde si toho nemusíte všimnout.
Setkávám se s tím poměrně často. Krádeží peněženek z předních kapes kalhot je výrazně méně, je tak fajn mít šrajtofli, která se dá pohodlně nosit v kapse. Existují i peněženky s poutkem na opasek nebo s karabinkou. To je pro většinu kapsářů překážka a zaměří se na někoho méně opatrného!
Stručné tipy pro prevenci:
- Nikdy nenoste všechny peníze, karty a doklady v jedné peněžence nebo na jednom místě
- Z předních kapes na oblečení se krade méně
- Můžete si pořídit peněženku s poutkem nebo karabinou na opasek – kapsář se nebude ani namáhat
- Cennosti a doklady můžete ve spoustě případů nechat bezpečně na hotelu
- Mějte mobilní internet a bankovnictví – snadná blokace zcizených karet a vygenerování nové virtuální karty ať máte čím platit
