Když alkoholik přestane pít, je to velká událost. Hlavně když se tím netají před rodinou a známými.
Taková změna vyvolá přibližně stejný údiv jako věta „Od zítřka začnu chodit každé ráno běhat“. Všichni chvíli mlčí, pak vás pochválí a někdo pronese něco podpůrného. V duchu ale čekají, jestli vám to vydrží déle než tři dny.
Samotný okamžik rozhodnutí bývá velkolepý. Člověk si sám představuje, jak se jeho život dramaticky změní. Rána budou svěží, mysl jasná a budoucnost bude vonět jako reklama na osvěžovač vzduchu.
Možná začnete jíst zdravě, číst knihy a muži třeba opraví ten kapající kohoutek v koupelně, který teče už od první covidové karantény.
Pak přijde první střízlivý večer.
A to je moment, kdy bývalý piják zjistí jednu důležitou věc. Večer je strašně dlouhý.
Dřív to bylo jednoduché. Člověk přišel domů, otevřel láhev a nalil sklenku. Pokročilejší pili rovnou z lahve.
Pak si člověk pustil televizi a nějak se to samo přehouplo přes půlnoc. S pár promilemi pod kůží ten čas běží tak zvláštně pružně. Najednou je jedenáct hodin a člověk má pocit, že sotva začal večer. Pokud tedy ještě dokáže vnímat.
Jenže teď přijde bývalý alkoholik domů, sedne si na gauč, podívá se na hodiny a zjistí, že je teprve sedm.
Sedm večer je čas, kdy normální lidé teprve začínají sledovat zprávy, zatímco abstinující alkoholik má pocit, že by měl pomalu přemýšlet o pyžamu.
Někteří se snaží zaplnit ten prázdný čas ušlechtilými aktivitami. Začnou číst knihy, uklízet byt nebo se věnovat sportu. Problém je, že uklizený byt vydrží uklizený jen chvíli a běhat každý večer se dá jen chvíli. Za pár minut si člověk uvědomí, že běhání je vlastně strašně nudné a navíc je tělo zvyklé spíš na jiný druh zátěže.
Další zvláštní věc je společenský život.
Alkohol totiž plní v lidské společnosti funkci. V dnešní době si nikdo netroufne tvrdit o alkoholu něco pozitivního. Bez něj by ale polovina večírků skončila asi po patnácti minutách. Funguje jako společenské mazivo. Pomáhá lidem mluvit, smát se a vyprávět historky, které by za střízliva nikdy neřekli.
Bez alkoholu se konverzace mění v sérii podivných vět.
„Tak co nového?“
„No… nic moc.“
„Aha.“
A pak všichni chvíli koukají do sklenic s minerálkou, jako by tam bylo ukryté pokračování rozhovoru.
Největší šok ale přichází ve chvíli, kdy si bývalý piják mezi opilými kolegy nebo kamarády začne všímat detailů.
Například zjistí, že některé historky jeho přátel nejsou tak geniální, jak se zdály dřív. Kamarád, který patnáct let vypráví příběh o tom, jak jednou ztratil klíče a našel je v lednici, najednou nepůsobí jako humorista století, ale spíš jako člověk, který by měl méně pít.
Alkohol totiž funguje trochu jako fotografický filtr. Zjemňuje realitu, rozmazává hrany a dává lidem pocit, že svět je o něco veselejší.
Střízlivost je naopak něco jako televize v ultra vysokém rozlišení. Vidíte všechno a hlavně to, co byste raději neviděli.
Další komplikace nastává v hospodě. Pobývat tam za střízliva je snad s výjimkou času oběda tak trochu za trest.
Když si bývalý alkoholik objedná minerálku, hospodský se na něj podívá s výrazem člověka, který právě slyšel, že někdo přišel do steakové restaurace jen kvůli salátu.
„Minerálku?“ zopakuje.
Ten tón obsahuje směs nedůvěry, zklamání a lehkého podezření, že host možná prodělal nějakou životní katastrofu.
Přátelé reagují různě.
Někteří jsou nadšení. Tleskají mu na rameno a říkají, že je to skvělé rozhodnutí. Jen je trochu zvláštní, že to říkají s půllitrem piva v ruce.
Jiní jsou opatrnější. Mají pocit, že abstinence je něco jako nakažlivá choroba a že by se mohli ocitnout v situaci, kdy budou muset také přemýšlet o svém pití.
A pak jsou tu ti nejbližší. Ti mají úplně jiný problém.
Střízlivý člověk si totiž všechno pamatuje.
Úplně všechno.
Pamatuje si, že mu někdo slíbil pomoc se stěhováním. Pamatuje si, že mu někdo slíbil půjčit vrtačku. Pamatuje si dokonce i to, že jednou ve dvě ráno vysvětloval kamarádovi, proč by bylo skvělé jet na ryby do Španělska.
Večírky bez alkoholu prostě mohou ztratit šmrnc.
Zato ráno si budete děkovat.
Rána bez kocoviny jsou zvláštní zážitek. Člověk se probudí a svět se netočí. Hlava nebolí a žaludek se nechová jako experimentální laboratoř.
Jenže tím vzniká nový problém. Člověk má energii.
A když má energii, potřebuje ji někam nasměrovat. Najednou vstává brzy, něco plánuje a dokonce občas řekne větu jako „Dneska bychom mohli něco podniknout“.
To je super ale mnohdy to bývá pro okolí šok.
Rodina totiž byla zvyklá na jiný režim. Na člověka, který ráno hledá kávu s výrazem trosečníka a většinu dopoledne přemýšlí, kde přesně se jeho život včera večer vydal špatným směrem.
Abstinence ale přináší i další příjemná překvapení.
Například finanční.
Najednou si člověk všimne, že v peněžence zůstávají peníze. Není to žádný dramatický poklad, ale přece jen je zvláštní, když zjistí, že po víkendu nemusí přemýšlet, kam zmizelo několik tisíc korun.
A mobilní telefon obsahuje méně záhadných fotografií.
Dřív v něm byly snímky, na kterých stojí vedle cizích lidí, všichni se smějí a nikdo netuší proč. Občas se tam objevil i obrázek boty nebo stropu, což naznačovalo, že fotografická kompozice už byla v pokročilém stádiu večera.
Střízlivý život je v tomhle směru trochu nudnější, ale také přehlednější.
Největší změna ale nastane v hlavě.
Člověk zjistí, že život bez alkoholu není nutně smutný ani prázdný. Najednou vidíte věci takové, jaké opravdu jsou. Vidíte, kteří přátelé jsou skutečně vtipní a kteří jen mluvili dost hlasitě na to, aby to znělo jako vtip.
Vidíte, které problémy se dají vyřešit a které jste jen utápěli ve skleničce.
A také zjistíte jednu zajímavou věc.
Že mnoho věcí, které jste považovali za strašně důležité, vlastně vůbec důležité nejsou.
Možná právě proto někteří lidé pijí.
Ne proto, že by chtěli zapomenout. Ale protože chtějí svět trochu rozostřit. Udělat ho měkčí, kulatější a méně ostrý.
Když alkoholik přestane pít, svět se najednou zaostří.
A někdy je to krásný pohled.
Jen je potřeba si na něj chvíli zvykat.
