Největší akce v dějinách československého a českého letectví. V osmdesátých letech se z žateckého letiště během malé chvíle vzneslo do vzduchu více než 70 stíhacích letadel. To vše za přítomnosti nejvyšších představitelů Varšavské dohody.
Blížila se polovina osmdesátých let a studená válka se zdaleka neblížila ke konci. Československá armáda byla poměrně početným ozbrojeným sborem s velkým počtem bojové techniky. Platilo to samozřejmě také pro letectvo.
Varšavská dohoda dlouhá léta pořádala pravidelná velká cvičení pod názvem Štít, která se konala nejen v tehdejším SSSR, jehož polygony a vojenské prostory poskytovaly vhodné zázemí například i pro ostré střelby raketových vojsk. Cvičení byla pořádána také v menších státech dohody, defakto na předpokládaném válčišti ve střední Evropě.
A právě Štít 84 se odehrával v tehdejším Československu. Zapojilo se do něj celkem 60 tisíc vojáků a součástí bylo i tehdejší letectvo. Naše letectvo se tehdy zhostilo poměrně netradičního úkolu spočívajícího v hromadném staru velkého počtu letounů během krátkého časového intervalu.
Jako dějiště bylo velením vybráno vojenské letiště v Žatci.
Letiště Žatec, mezi vojáky zvané neoficiálně Korea, patřilo v té době k nejmodernějším základnám východního bloku. Dnes byste jej hledali marně. Název Korea již existuje hlavně v paměti veteránů; také volací znak „Merkur“ patří minulosti. Je to vlastně snad jediné velké české letiště, které kompletně přestalo existovat.
Patrné je ještě na leteckých snímcích do roku 2003:
Po revoluci se pro mnohé nepochopitelně zařadilo mezi základny, které byly rušeny. V tomto případě si zodpovědné orgány na zrušení daly záležet obzvláště důkladně a letiště nezůstalo dostupné ani pro jakýkoliv civilní provoz. Dnes na jeho místě stojí průmyslová zóna Triangle poblíž nové dálnice na Chomutov.
V září 1984 ale žatecká základna představovala jeden z pilířů protivzdušné obrany státu. Na letištní ploše před cvičením v tu dobu vyrostla obrovská tribuna určená generálům a politickým představitelům celého tehdejšího východního bloku.
Před jejich zraky se měla totiž odehrát akce, která předtím ani potom neměla žádné obdoby.
Vzlet 72 stíhaček během pěti minut
Letectvo ČSSR bylo poměrně početné, hodně se létalo a cvičilo se na nejrůznějších scénářích. Hromadné starty, přelety na menší záložní letiště a plnění celé řady cvičných úkolů patřily k dennímu chlebu letců.
Dostat do vzduchu 72 letadel během malé chvíle z jednoho letiště ale nebyl ani tehdy jednoduchý úkol. Jen pro představu, dnešní nadzvukové letectvo disponuje pouze 14 letouny.
Z vojenského hlediska šlo samozřejmě spíše o exhibici a ukázku organizačních schopností nebo možná asi také odvahy pilotů. Ani v případě poplachu by z jednoho letiště tolik letadel nestartovalo. Letectvo navíc pro účely této akce muselo převelet část letounů z jiných základen.
Stejně tak se počítalo s tím, že se letouny rozletí do různých směrů a posedají jinde než na letišti vzletu. Akce se účastnili letouny typu Mig-21 (48×) a letouny Mig-23 (24×). Žatecké letiště má veřejnost sice spojená zejména s krátkou, ale poměrně slavnou érou „devětadvacítek“. Tento typ na základnu ale dorazil až o několik let později,
Hlavním strojem při této netradiční přehlídce tak byl Mig-21 v několika verzích doplněný modernějším strojem Mig-29, který disponoval například i měnitelnou geometrií křídel.
Samotný start takového počtu letounů vyžadoval precizní koordinaci. Vše bylo propočítáno doslova na sekundy. Ani samotní účastníci tohoto „cirkusu“ se netají tím, že šlo v podstatě o představení a v podstatě i o porušení mnohých zásad.
Dostat do vzduchu takové množství letadel z ranveje za běžných postupů by totiž trvalo podstatě déle. Letadla startovala hromadně, ale z obou konců dráhy. Ve chvíli, kdy jedna skupina nabírala rychlost ke vzletu, proti ní se již rozjížděly další letouny v opačném směru.
Ani to by nestačilo a tak se během oněch kritických minut startovalo prakticky odkudkoliv to šlo. Samozřejmě za dodržení přesně promyšlených plánů.
Stíhací letouny využily hlavní dráhy i tzv. pojížděčku a došlo také na záložní travnatý pruh podél letiště. Letadla na kratších pomocných drahách použila pomocné startovací motory na tuhá paliva.
Celá akce ve výsledku trvala přesně 4 minuty a 55 sekund.
