Každoročně v polovině května se okolo dvaceti tisíc lidí sebere a jde do Prčice. Nejslavnější pochod všech dob láká mladé i staré. Pokud vás zajímá, jak ujít pochod Praha-Prčice, tak neváhejte a čtěte dál
O pochodu zpívá Ivan Mládek a posty na sítě z trasy dávají influenceři, kteří jinak pěšky třeba ani nechodí. Potkáte běžce, trampy, pochodníky, kteří pamatují založení KČT, mladé krásné holky v zařízlých úborech až po ochmelky, kteří už sotva pletou nohama a není to kilometry v zádech.
Oproti zlým jazykům se ale ten často kritizovaný pouťový charakter projevuje až těsně před cílem. Při účasti víc než dvaceti lidí se dá zažít ledacos. Já viděl na posledních pár kilometrech několik hádek kvůli psům na volno, hlasitému repráku u party mládeže až po dohady mezi cyklisty a pěšáky.
Kromě posledních kilometrů, kde se může několik tras sbíhat, je ta atmosféra ale jiná. Nabuzená, pozitivní a strašně fajn. A důvodů, proč podlehnout volání dálek, je spoustu. Možná vás do prčic někdo poslal, možná toužíte sami zkusit svoje hranice, to je jedno.
Mě tam posílájí pořád a již jsem došel cíle trasou nejdelší. Proto jsem připravil pár rad, které používám s cílem maximalizace euforie a minimalizace utrpení. Obojí k dálkovým pochodům patří, nejslavnější z nich nevyjímaje. Jestli se plánujete zúčastnit a nejdete cíleně pod svoje limity, tak si užijete.
Kolik je to vlastně kilometrů? Předně je třeba říct, že pochod Praha–Prčice má několik tras.
Trasa Ing. Karla Kulleho, vedoucí z Prahy, je ta nejdelší. Pokud nechodíte dálky pravidelně nebo nemáte vynikající fyzičku z jiných sportů, tak na ní zažijete neopakovatelné zážitky. Chcete-li to hecnout na blind bez předchozí praxe ve vytrvalostních sportech či chůzi, tak doporučuji předem vyhledat odjezdy busů z Neveklova či jizdní řád na železnici z Kosovy hory.
V roce 2025 mi hodinky na pražské trase naměřily celkem 74,1 kilometrů. Šlo se krásně, neboť ten rok nebylo vedro, cesty byly suché a pršelo asi deset minut. Nemusíte se ale hned děsit. Většina zbylých tras je až o polovinu kratší.
Podle mých skromných zkušeností jsou trasování a délka proti jiným dálkovým pochodům a hlavně ultratrailům opravdu turistické – poměrně dobré cesty a rozumné převýšení.
Cesta se zbytečně neklikatí ani nemá ambice účastníka seznámit s nevyššími a nejnižšími body v blízkém okolí, což se kupříkladu na těch trailových akcích zpravidla děje důsledně střídavě za sebou s cílem prověřit nejen fyzičku, ale zejména morálně-volní vlastnosti každého nebožáka. Tohle se na pochodu do Prčice nestává. Čeká vás opravdu hezká turistika v tom nejlepším smyslu.
Chodí se na jaře a většinou v hezkém počasí, prostě pohodový pochod. Začátečníky bych ale přesto poslal do Prčice kratší cestou než je pražská sedmdesátka. I když to je vlastně ten pravý a jediný pochod Praha–Prčice. Trasa se historicky hodně měnila, jiná z tras ale hlavní město s cílem nespojuje a nese tak pouze jméno bez toho, aby se Prahy dotkla.
Ani ostatní trasy v délce většinou 30 – 50 km nemůžu označit za nenáročné. Já jsem se toulal odmala, ale vzdálenosti nad třiceti jsem měl vždycky v úctě. Tohle jsou trasy, kde si také máknete, ale zvládne je téměř každý a užijete si euforii z pohybu i překonání sama sebe. Vybrat trasu a přihlásit se můžete až od 1. května.
V posledních letech je přitom registrace pouze online na oficiální stránce pochodu! Startovné zaplatíte dopředu kartou. V roce 2025 jsem musel organizátorům zaplatit necelých 60 korun, je to lidovka. Pro velký zájem je tak možné, že místa rychle zmizí, proto se registrujte rychle.
Jakou trasu si zvolit, záleží na délce a také na zvoleném nástupním místě, kterých je několik ve středních a jižních Čechách. Cíl je stejný: náměstí v Prčicích, teda ne – v Prčici.
V ceně máte startovné a sušenku v cíli. Hlavním suvenýrem je ale plastová botička, která má pokaždé jinou barvu, jež je překvapením a předmětem sázek. Pro nejdelší trasu se dává ještě další suvenýrek.
Zásadní otázka je, jakou trasu zvolit. Každá je trochu jiná a například druhá nejdelší, Pikovická 50 km, je sice výrazně kratší než pražská semdesátka, ale profil terénu je v některých místech poměrně přísný, takže to taky není zcela snadná záležitost.
Výběr trasy je na vás a pokud nevíte, tak se orientačně řiďte délkou. Jste-li zdatní, tak můžete směle zkusit Pikovickou nebo Čerčanskou 50 či některé trasy lehce přes 40 km. Hezká je 44 km dlouhá trasa z Týnce, která je zkrácenou verzí nejdelší trasy.
Pokud nechodíte nebo málo, tak máte na výběr z kratších tras 30 – 35 km, což je až dost. Při souvislém tempu 5 km/h to máte sedm hodin na cestě, při 4 km/h už to může být hodin devět…
Myslete totiž na to, že pro úspěšné dokončení musíte být v Prčici do určité hodiny – většinou do 20:00. Proto se na pražské trase startuje už od půl páte ráno a první kus se jde za tmy.
U třicítek budete mít času dost, i když odstartujete později ráno. Stejně se většinou musíte na místo startu nějak dopravit, takže budíček v čase ranního kuropění vás čeká skoro vždy, pokud nebydlíte blízko startu.
Výběr trasy berte s rozumem a ohledem na váš trénink. Máte šanci, že vás pochody a turistika začne bavit. Nesmíte si ale hned naordinovat padesátku, pokud toho obyčejně máte po pěti hodinách šlapání dost. Nejrychlejší chodci dávají padesát km za osm a půl hodiny (ano, chlubím se) ale i při rozumně svižném tempu počítejte s 10+ hodinami.
Pokud tento článek čtete pár týdnů do pochodu, tak moc možností trénovat nemáte. V praxi platí pravidlo, že není radno zkoušet trénovat moc zostra. Zkušební pochod v délce rovnající se délce plánované trasy je pro méně trénovaného jedince spíše demotivační. Dálkové pochody jsou hodně o hlavě a nastavení mysli, takže není radno si do hlavy předem zanést zkušenost, že pochod je vlastně nehorázná dřina.
Dobrý tip tkví v tom, že člověk dokáže ujít asi dvojnásobek toho, co chodí běžně. Pokud si vyberete trasu 35 kilometrů na pochodu, tak si dejte během jara alespoň pár 15-20 km výšlapů. Jděte při nich pohodlným, ale vytrvalým tempem.
Naberete trochu kondičku a hlavně si vyzkoušíte spoustu praktických věcí jako vhodný batůžek, boty, oblečení, spotřebu vody a jídla a pod. Na pochodu se pak budete moct soustředit jen na samotnou chůzi a užívat si jarní přírodu.
Pokud už trénovat moc času nemáte, tak si dejte jeden výšlap hlavně na otestování těch praktických věcí. V každém případě to už od pondělí před pochodem nehroťte a snažte se vyrazit co nejodpočatější.
S těžkými botami a plnou polní se nadřete
Víc bych se chtěl rozepsat o tom, co sebou vzít. Dost často je vidět, že někteří účastníci mají na zádech řádně naloženo. Pokud s tím dokážete celý pochod v pohodě ujít, tak je to vaše věc.
Nalehko to ale bývá příjemnější. Nemůžete si brát příklad z klasických trampů, kteří jsou už dost v menšině, ale můžete je na pochodu vidět stále. Oni mají ale nachozeno, takže to v těžkých botách a s krosnou dají levou zadní a ještě si po cestě zakoupí pěkných pár piv.
Čím míň toho potáhnete, tím lépe. Musíte si zajistit jen základní komfort, což je nějaká mikina a bunda, kdyby se ochladilo. Jdeme sice v květnu, ale pochod je na celý den i s dopravou, takže ráno, večer nebo po dešti může být chladno, tím spíš, když jste vyčerpaní.
Druhá věc je nějaké lehké oblečení do deště nebo aspoň pláštěnka.
Třetí věc je voda a jídlo. Je dobré vědět, kolik toho po cestě potřebujete. Hlavně vodu nepodcenit. Dehydratace snižuje výkon a vytrvalost více než je zdrávo. Stánky po cestě jsou ale spíše v druhé polovině trasy, příležitosti k nákupu po cestě také nejsou v každé vsi.
Vodu je potřeba brát podle délky trasy mezi kontrolami a hlavně podle počasí. Pokud není vedro, tak je zbytečné tahat více než litr na osobu. Voda je těžká a to nechcete. Po cestě je dobré důsledně upíjet, cílem je vodu dostat do sebe, ne ji přinést do cíle.
Občerstvení je také čistě na vašich preferencích. Něco si určitě berte sebou. Pokud bude chladnější počasí, tak při pochodu vyhládne rychleji. Opět platí, že stánky jsou spíše v poslední třetině každé trasy, na začátku moc ne.
V nízké ceně startovného žádné občerstvení nemáte – toto není běžecký závod s občerstvovačkami. Hotovost v drobných s sebou.
Boty, obyčejné vojenské sportovní boty
Major Borovička z Tankového praporu své podřízené lampasáky za absenci vojenských bot sekýroval. Tady ale nejsme na cvičáku.
K častým chybám začátečníků patří nejen přehnané zásoby vody a jídla odhadem tak na 3 dny, ale hlavně těžké boty. Turistické trekové pohorky nebo dnes vzácněji ty vojenské boty si nechte na jiné akce.
Znalci pochodů používají sportovní boty, většinou běžecké, a to i když neběžíte. Znamená to lehčí a rychlejší krok, menší únavu noh (oproti trekovým botám jsou lehoučké). Nemusíte mít ani nepromokavé s GTX. Sportovní boty po dešti lépe schnou a nohy se nezapaří.
Boty vám jen musí sedět, hlavně nebýt moc natěsno, jelikož noha po pár hodinách nateče až to není hezké. Do bot patří vhodné ponožky. Můžete vzít dvoje a v polovině trasy je vyměnit.
Boty si neberte zcela nové ani nenoste boty, které jsou pomalu na vyhazov. Nechcete do cíle docházet bos.
Za suššího počasí nemusíte na Prčice mít ani boty krosové nebo trailové. Cesty jsou poměrně tvrdé a bohužel roste podíl asfaltu, což je dáno stavbou cyklostezek a dotacemi na úpravy lesních a účelových cest. Normální sportovní obuv v dobrém stavu je dostačující. V mokru a bahnu je dobré mít terénnější vzorek.
Berte náplasti. Stačí několik nastříhaných proužků slabších a silnějších. Jakmile cítíte pálení na chodidle, tak lepit! Jinak hrozí puchýře.
Jakou zvolit taktiku – start nepřepálit ale flákat se můžete až ke konci
Je dobré mít představu, za jaký čas zvolenou vzdálenost dokážete ujít. Pokud jste tolik kilometrů ještě nikdy nešli, tak vezměte váš čas třeba z poloviční vzdálenosti a vynásobte asi x 2,3.
Přesně odhadnout to nikdy nejde. Svoji roli hraje kondice, stav cest a profil trasy. Je rozdíl jít stejnou trasu ve dvaceti stupních pod mrakem či ve třiceti na přímém slunci. Kopcovitost trasy je také zásadní faktor, třeba pražská trasa jde prvních 30 km víceméně bez zásadních stoupání a první kopec dolů je až před Týncem.
Promáčený terén a lijavec dovede s vaší rychlostí také zamávat víc než si dokážete představit. Stačí, když je bahnitých třeba jen 10 km a máte klidně 40 minut sekeru…
Největší potvora je puchýř, který se nepodařilo podchytit včas, nebo různé otlaky. Hrby na cyklostezce u Mezného pak budete proklínat, naštěstí poslední cílové kilometry jsou celkem rovné.
Vlastně nikdy nevíte, jak to zvládnete. Jisté je, že krize na delších trasách přijde a najednou dost zpomalíte. Proto je dobré nepromarnit první polovinu a jít směle vpřed, seč vám síly stačí.
Obecně také platí, že čím víc vás jde společně v partě, tím déle to trvá. Velký rozdíl ve výsledném čase totiž dělá součet pauz. To máte přestávky na jídlo a pití, WC (v přírodě), lepení puchýřů a buhví co.
Dva chodci to zvládají rychle. Čtveřice a více už pomaleji. Na druhou stranu, v družném rozhovoru to jde snáze a můžete si lépe rozdělit například vodu a jídlo do batohů dle kondice jednotlivých členů party.
Prčice nejsou závod. Pokud vám jde o dobrý čas, tak se dá při pochodu doporučit minimalizaci pauz – jen na kontrolní razítko a případně nejnezbytnější nákup jídla či tekutin. Ještě jednou varuji: nosit všechno jídlo od začátku do konce na hrbu nedává smysl, lepší je nést méně, rychle spotřebovávat a dokupovat.
Většina účastníků si to chce užít a stavuje se u stánků. Nejlepší je opravdu nasadit souvislé a rozumně svižné tempo v první třetině až čtvrtině. Máte nejvíc sil, občerstvení je na první polovině po cestě minimálně a můžete nahnat čas.
Nenechte se strhnout davem rychlíků, hlavně pokud startujete hned po začátku pochodu. Určitě ale platí, že v druhé polovině pochodu je už těžké cokoliv dohnat. Únava, puchýře a otlaky už brzdí i ty největší chrty.
Zkušení nasadí vytrvalé tempo na startu a v poslední třetině již využívají toho, že mají reálnou představu, kolik chybí kilometrů a do časového limitu v cíli. Na základě toho pak kupříkladu zintenzivní návštěvy stánků a konzumaci piva. Chrti můžou do cíle naopak doběhnout, ale žádná cena navíc nečeká.
Dá se na pochodu Praha – Prčice zabloudit? A kde seženu mapu?
Na PP se dá zabloudit jen s velkým úsilím. Jednak organizátoři využívají pro trasu pochodu klasické turistické značení, jednak jsou úseky mimo značené stezky docela štědře ověnčené malými směrovkami se zkratkou PP.
Ne vždy se ale povede označit vše dokonale a někteří lidé jsou potvory a značky sundají. Na většině tras ale je vše vytyčené až moc dobře a navíc málokdy jdete sami.
Místy je to vážně masovka. Občas ale někdo tzv. zakufruje na špatnou cestu a strhne sebou pár dalších. Na omyl se ale přijde poměrně brzo.
Co se děje často, to jsou trapné omyly, kdy partička pár desítek metrů před vámi odbočí na vedlejší cestu a vy za nimi, přičemž si borci šli jen odskočit. Na to pozor:))
Jinak je zbloudění na této akci spíše výjimkou.
K druhé otázce. Mapu na nadcházející ročník neseženete online dopředu. Dostanete při startu mapu papírovou, kde jsou všechny trasy.
Není to turistická padesátka ale stovka. Mapa tedy není příliš detailní, ale stačí. Navíc jdete po značkách, takže nejsou žádné potíže. Reálně mapu kromě sbírání razítek na trase vlastně nepotřebuji. Dám ji do průhledné kancelářské folie, aby se při chůzi nedřela, a mám ji v kapse. Pochodník nesmí v žádném případě mapu ztratit.
Mapa slouží hlavně jako pochodní list a prostor pro kontrolní razítka. První dostanete na začátku, poslední na konci. Mezitím jsou průběžné kontroly na místech, kde lze většinou dokoupit občerstvení nebo hodit flintu do žita a sednout na vlak/bus.
Po cestě jsou zpravidla tajné kontroly, o nichž nevíte, kde přesně budou. Nemusíte se bát, jsou postavené tak, že je neminete. Chytráci krátící si cestu autem ale mají smůlu!
Trasy se mohou každý rok lehce měnit. Například pražská variuje každoročně zejména na prvních 15 kilometrech z Prahy ven. Obecně to nejde asi postavit vždy stejně, to máte uzavírky cest, stavby silnic, nepřízeň majitelů pozemků a další mimořádnosti. Loni například spadla malá lávka za Týncem a dvě trasy dostaly mimořádnou úpravu pár dnů před startem.
Proto ani kilometráž nemusí být vždy stejná.
Každopádně bych to shrnul tak, že pochod Praha–Prčice je opravdu pohodový. Probíhá na jaře, ptáci zpívají, slunce uměřeně svítí, květiny kvetou a organizátoři vás neženou do šíleného extrému. Naopak, trasa vede hezkými místy.
Kilometry ovšem odšlapat musíte, takže pokud vás vyčerpá i dvacet kilometrů na rovinaté stezce podél vody, připravte se, že tohle bude zážitek. Ani sportovci, ale nejsou prosti únavy a poslední třetina se jde hlavou. Zažijete krásu, radost i překonávání únavy a někdy i bolesti.
Pokud na start přijdete odpočatí, s dobrými lehkými botami, dostatkem tekutin a svačinou, tak vám nic nebrání v tom, abyste se večer ocitli v Prčici na náměstí. Další ročník se uskuteční v sobotu 16. 5. 2026 a většinou každý rok vždy v sobotu okolo tohoto data.
