Praha je matka měst, naše hlavní město a architektonický skvost. Každý správný Čech občas pojme myšlenkou na procházku centrem naší matičky stověžaté.
Bohulibý nápad a třeba i způsob, jak dětem ukázat hrdé dědictví našich předků.
Podle cizinců je Praha město, které si vás získá na první pohled. A to je přesně ten problém. Získá si vás, vaše nervy i váš osobní prostor.
Ledaže toužíte po dovolené ve stylu „tělo na tělo s půlkou planety“. V tomhle si Praha nezadá s žádnou významnou evropskou metropolí a nemáte šanci tomu utéct.
Snad jedině v pět ráno, ale ani tak nebudete ochuzeni o skupinky přiožralých cizinců. Výjimka nastává pouze, když je dvacet pod nulou nebo alespoň vytrvale lije.
Začněme klasikou. Karlův most. Středověký skvost z doby císaře Karla.
Most je dlouhý něco přes pět set metrů, široký necelých deset. Teoreticky. Prakticky je široký asi na tři páry turistů se selfie tyčkou vedle sebe. Desítky barokních soch sleduje nekonečný proud turistů, kteří se snaží vyfotit „autentickou“ pražskou atmosféru během vrcholu turistické sezony. Pokud si chcete projít most v klidu, doporučuji únor, úterý, tři ráno, ideálně ve špatném počasí.
Pak tu máme Pražský hrad. Největší starobylý hradní komplex na světě, sídlo českých králů a dnes prezidenta. Rozlohou prý z největších hradních komplexů na světě.
Jeden by si řekl, že je tu dost prostoru na to, aby se tam pohodlně vešlo několik tisíc návštěvníků. Jenže všichni stojí ve stejné frontě do katedrály na třetím nádvoří, takže projít úzkým hrdlem není jen tak.
Dominantou je právě Katedrála svatého Víta, gotický monument, kde odpočívají čeští králové a kde se uchovávají korunovační klenoty. Průčelí bylo dostavěno teprve před sto lety. Nikdo nemohl tušit, že by nebylo od věci nechat mezi vchodem a protější budovou víc místa.
Když už jste nahoře, nemůžete minout Zlatou uličku. Malebné domečky, kdysi obývané běžnými obyvateli podhradí, dnes okupované davy s mobily a foťáky. Autenticita zaručena. Hlavně pokud milujete fronty. Navíc si na tohle budete muset koupit vstupenku.
Pod Hradem leží Malá Strana, romantická čtvrť plná úzkých uliček. Jednou z nich je i slavná údajně nejužší ulička v Praze. Šířka baj vočko okolo sedmdesát centimetrů a semafor. Ano, semafor. Protože když se dva turisté s batohy potkají uprostřed, hrozí mezinárodní incident. Najít ji není težké. Pokud není uzavřena, tak zdálky viditelná stojí fronta až do silnice, kde turisté musí pouštět auta a cyklisty. Nejenže tu není pěší zóna a auta se musí doslova prodírat davem, kterému chodník nemůže stačit. Ještě tudy vede páteřní cyklostezka skrz celou Prahu.
Modernu zastupuje o velký kus dál Tančící dům. Budova připomínající tančící pár na břehu Vltavy. Symbol odvahy devadesátých let a místo, kde si můžete dát kávu s výhledem. Spolu s dalšími stovkami lidí, kteří měli stejný nápad. Už projít po chodníku sem je o nervy
A nakonec gastronomická kapitola. Trdelník na každém rohu, vůně pečené vepřové na Staroměstském náměstí, pivo proudem. Kombinace sladkého těsta a půllitru je zážitek, na který nezapomenete. Hlavně po zaplacení.
Jet do Prahy a vynechat tato místa je samozřejmě skoro hřích. Připravte se ale na realitu, kterou jiné články spíše opomíjejí. Davy, trdelníky, ruské ušanky a další cirkus, to je realita turistického centra našeho hlavního města.
